Carokvetno | Čarokvětno

jak kvete, obdivuju se nadšení, s nímž tvoří poupata, uvažuju o tom, jak se stane, že si nenápadná kytka řekne tak a teď je čas rozkvést, neřídí se ročním obdobím, kvete si, kdy se jí zachce, rozhodne se a najednou rozkvétá desítkami květů, o kterých jsem si při jejím minulém a u mě prvním kvetení myslela, že příště už nebudou tak krásné a růžové jako první, ale ony jsou ještě růžovější a krásnější, takže teď ani nemusím litovat odkvetlých venkovních květin, těch které pro letošek už mají po sezóně a můžu docházet k tomu, že není zlé být pokojovou kytkou.

v naší krásné (bez ironie, téměř) zemi slaví (nebo neslaví) svátek 107 721 žen (vlastně žena, protože ta, sto sedmitisící sedmistá dvacátá prvá). Tedy tolik, žijí-li všechny z těch zde sečtených. A nějaké ženy toho jména se možná nově narodily a do přesného statistického součtu ještě nevkročily. Asi.

a poprvé v životě jsem udělala jistou věc. Nevím, jestli ji budu někdy chtít stejným způsobem zopakovat.

Mám takový pocit a vím, že souvisí s nějakou duševní poruchou, ale to nebude u mě zas až tak zlé, což si myslí každý blázen, prostě mám pocit, že kdybych si tu psala o tom, co jsem právě přečetla, nemělo by to být o knížkách, které jsem zrovna v ten čas vrátila do knihovny veřejné, aby mě podle nich paní knihovnice neodhalila. Určitě si tady čte nebo číst bude, 

stopro, svět je malej,  internetovej ještě menší, vždyť je celej v jednom monitoru.

Když jsem dopisovala své poslední (možná zatím) psaní do vedlejšku, tak jsem poslouchala rádio, jenže ono vůbec nešlo při tom poslouchání psát nebo napsané číst, jak to většinou jde, třeba během mezipísniček.