Dobrý den
Když jsem dopisovala své poslední (možná zatím) psaní do vedlejšku, tak jsem poslouchala rádio, jenže ono vůbec nešlo při tom poslouchání psát nebo napsané číst, jak to většinou jde, třeba během mezipísniček.
Ono totiž v tom povídání zaznělo a znělo (i) něco mnohem vážnějšího, důležitějšího a strašnějšího než to, v čem jsem si tu kontrolovala chyby (ty které jsem schopná najít, já vím že). Byl to pěkný a k poslouchání hodně dobrý rozhovor, bych řekla. Ke koukání a prohlížení je toho taky dost.
Gerald Scarfe, rozhovor v Českém rozhlasu (třeba o životě, politicích, žvýkačce, zabíjení, válce, zdích, o tom, co je skutečná práce...).
Gerald Scarfe, oficiální stránky.
(A ještě třeba: ten devátý je dobrý...)
Některé obrázky se mi líbí, některé míň. A například Beatles mi přijdou takoví skoro až trochu moc nesměle podaní (možná ve srovnání s ostatními, ten obrázek si ještě budu prohlížet a uvidím proč mi to tak přijde*), Rolling Stones se mi zdají rozjetější, skutečnější. Ale nevím. Asi to je tím, jací jsou, byli a tím, že já ty obrázky srovnávám se svou představou, nějakou. Nedávno jsem viděla pořad o Beatles, hlavně tedy o Johnu Lennonovi, o tom, jak a proč ho chtěli vyšupnout z usa, jak se měli rádi, on s jeho rodinou, jak si užívali štěstí, které tak rychle skončilo. Pakliže si dobře pamatuju, řekl tam něco o Rolling Stones. Nevím, co je lepší, dělat to jako Rolling Stones nebo Beatles, a kde jsou dnes Beatles a kde Rolling Stones. (tohle jsem řekla já, aby nedošlo náhodou k omylu) A co je lepší. A pro koho. A vůbec. Hm, jistě by bylo lepší psát o něčem, o čem toho vím víc.
Včera jsem si uvědomila, že to mám vlastně dobré, já jsem z práce nikdy neodcházela takovým způsobem, rychlým a divným, hodně mírně řečeno, jaký se včera probíral v prostředcích sdělování, ale ani s takovým finančním darem, o němž se hovořilo předevčírem. Když jsem končila v minulém zaměstnání, dostala jsem na odchodnou dárkem malého keramického andělíčka a protože můj vztah k andělům je takový... vzletně řečeno specifický, nemám toho andělíčka na dosah, ale je na dobrém, vhodném místě. Myslím, že se tam lidem líbí. Jak se tam líbí jemu, to nevím, ale anděl je asi spokojený, když může hledět a dohlížet na lidi, ne? Nevím. Já jsem na toho anděla vlastně vůbec nemyslela, na to jak se mu bude dařit jinde než u mě. Možná bych se o anděly měla víc starat a nechat je, aby si odletěli, až a kdy budou chtít. Hm, teď jsem si vzpomněla na písničku jednoho muže, který se taky nedožil vysokého věku. Možná bych k nim pak měla lepší vztah.
* už to vidím a něco zkusím