Existují
ty deky, co jsem o nich psala minule. Našla jsem je na netu, takže existují.
Taky jsem si našla, co znamená slovo hektický a jaký je původ slova emancipace.
No ale chtěla jsem a kvůli té dece jsem zapomněla, chtěla jsem začít psát a měla jsem myšlenku, ale přečetla jsem si předtím, co jsem psala minule. Asi tak na čtyřech místech to tam dosti drhne, no ale to už nic. Dřevěná podlaha se drhla rejžákem. Naše prababičky a prapratetičky neměly takové pomýlené myšlenky, jako je tahle, ze které jsem se chtěla vypsat.
Nedovyřčeno, nedořečeno, nedocítěno. Takhle v noci, v jednu hodinu jedenáct minut. Je teď, kdy to píšu. Takže co s tím, když jsem tu sama a všichni spí. Někde je někdo taky sám a nespí. Já vím. A někdo je mnohem víc sám než já, třeba. Tak jsem si potichounku pustila písničku. Je tak krátká a tak krásná mi připadá, teď, že jsem si ji poslechla víckrát. A nevadí, že není slunce, hvězdy, listí, nic a nikdo. Aspoň se dají zavřít oči a může se vidět ta zář.
