Po osmi minulých letech jsem poprvé pořádně pohlédla do dokonale lesklé hladiny zrcadla. Sobě do očí jsem se dívala a viděla nejen oči, ale i okolní okolí tak jako poprvé, jelikož jsem neměla během osmiletého času čas na ten pohled. Možná to nebylo osm let, osm krát dvanáct měsíců, osm krát tři sta šedesát pět sluncí, možná je to víc let.
Výlet. Asi spíš. Asi spíš, neslyšíš. Se. Změna nastala laskavá, vážně něžně. Na sto let na stole naservírována. Prošla se mnou, šla se mnou, proběhla jako myš. Vně. Vnitř je stejné. Tak nějak. Jak nějak. Vím já. Já vím.
Sto. Protože jsem skoro zapomněla, jak na to tu.