Část druhá

Plním si něco z toho, co jsem si slibovala a pokračuju tady, jen kousek vedle svého začínání, a to proto, že se mi tady líbí, je to tu vážně příjemné a útulné, připadám si tu tak trošku jako v závětří, tak akorát.

Koho by napadlo, že než se rok s rokem sejde a mezitím ke konci světa ani mého nedojde, stane se, že budu mít ne jen jeden, ale dokonce dva. Blogy. Ach. Úžasné, ne? Co s tím prvním, to se uvidí, zatím si ho dám do odkazů, které jsem v něm vlastně doteď ani nepoužívala a nevyužívala. Možná škoda.
 

Část druhá je druhá část nejen mého blogískového příběhu, ale i příběhu toho onoho hmyzího tvora, protože tu dlužím, zminula odvedle. Jen musím někde vylovit ty fotky, protože během těch dnů, kdy i čokoláda v kredenci měnila skupenství, se mi někam založily. Samy. Asi. Se.

Kdyby se někomu nezdála ta fotka nahoře v titulku, jakož i všechny další, tak to se nedivím, mně se taky nezdá a nezdají, ale jak jsem říkala vedle, dokonalost a ani její zdání tady nebude. Dokonalost na fotkách se až přespříliš blíží k umělosti. Kyselé hrozny, já vím. Odstříhávat, zmenšovat, to ano, to umím, taky umím fotku převrátit třeba vzhůru nohama, dokonce ji i zčernobílit anebo jí zamlžit okraj, ale to je vše. Třeba zatím.

 

Takže k tomu tvorovi. Jak tak jeho květ odkvétal, vyšel z něj ven, to jsem ale neviděla, tu akci, viděla jsem ho až pak venku. Čekal tam opět nehnutě.


 

Takhle vypadal v tu chvíli ten jeho květ, už byl fakt neobývatelný.


 

A tohle je jeho poslední fotka další den, pak odešel, asi jinam.